Dětská averze k jídlu? S laskavostí na ni!

  • Rubriky příspěvkuBlog / Výživa
Právě si prohlížíte Dětská averze k jídlu? S laskavostí na ni!

Přesně tak, jak si pochutnává Amálka na řepové omáčce, si pochutnávala starší dcera na čemkoli s řepou až do doby, než vyzvracela jídlo, které řepu obsahovalo. I přesto, že se to stalo před téměř dvěma lety, její odpor k řepě trvá. Jak se to stalo a co s tím?

Celou událost si pamatuji, jako by se stala včera. K večeři jsme měli kombinaci bílé a celozrnné rýže a zeleninu se sýrem – někdo by řekl rizoto, ale Italové by se na mě asi zlobili, píšu tedy rýže se zeleninou 😉.

Ten večer jsem přípravu večeře pěkně odflákla. Chtěla jsem si proces vaření usnadnit, což dělám běžně s úspěchem, aniž by to bylo na úkor kvality. Tentokrát jsem ale experimentovala až moc. Dala jsem vařit celozrnnou rýži. Po patnácti minutách jsem k ní přidala rýži bílou, přilila trochu vody a ponechala obsah hrnce osudu. Vařím-li celozrnnou a bílou rýži, dělám tento postup běžně. Dnes jsme měli na návštěvě kamarádku a já vařila víc bezmyšlenkovitě než jindy. Neuvědomila jsem si, že jsem do rýže přilila málo vody. Výsledkem byla rýže uvařená na skus, což dospělák občas přežije, ale tělíčko malého kojenečka není ještě na takové experimenty připravené…

Madlenka je od malička dobrý jedlík, a tak se najedla s chutí, rýže dovařená i nedovařená. Po večeři jsme provedli všechny naše večerní rutiny i rituály a holčička šla spokojená spinkat. Večer se zdál být příjemný, o to víc, že u nás byla milá návštěva.

Madlenka o málo mladší než Amálka

Ani ne za hodinu od uložení dcerky se začal z ložnice ozývat pláč. Přiběhla jsem akorát ve chvíli, kdy dcerka začala zvracet a asi za pět minut ještě jednou. Všechno šlo ven. Její tělíčko bylo moudré. Madlenku nenechalo trápit a mně uštědřilo pořádnou lekci. Strávit nedovařenou rýži by mu dalo zabrat.

Dceři byl rok a půl. Byla tedy již dost stará, aby si na všech možných úrovních uvědomila situaci. Chuť natráveného jídla, barva obsahu žaludku a můj komentář směrem k manželovi, že náš bílý koberec je od řepy, učinily své – Mája má k řepě averzi, a přitom příčinou zvracení byla rýže.

Potravinu, která jí do té doby nijak nevadila, od té doby do úst vědomě nevezme, a pokud je řepa v něčem přimíchaná, pozná to. Pozná to i v řepovém kakaovém koláči, v němž to jiní nepoznávají.

Podobná situace se může stát i vám. Nejen to, jak jídlo připravujeme, ale i to, za jakých okolností se s ním dítě setkává, jakým způsobem a v jakých situacích ho jí, a také jak o něm mluvíme, to vše má vliv na to, zda a jak dítě potraviny přijímá, jak dlouho je nepřijímá, anebo zda je vůbec někdy přijímat začne.

Příčin, jak získat k jídlu averzi je mnoho a mnoha z nich se dá velmi dobře předcházet. Co ale dělat, když už vaše dítě averzi má?

V první řadě dítě do jídla dané potraviny nenutit, a to žádným způsobem. Dávat něco dítěti do úst násilím už dnes snad nikdo nedělá. Nucení do jídla větami: ,,Dokud to nesníš…“ s tím se bohužel ještě občas setkávám stejně, jako s různými druhy zastrašování či lákání na odměnu. Zbytečné! To, že dítě nejí řepu/papriku/rajče… nás neopravňuje k tomu, dítě do jídla nutit. Mírnější formou nucení, která je míněna jistě dobře a tváří se přívětivě, je přesvědčování, vysvětlování atd. Také zbytečné. Šetřete svůj čas i energii.

Když ne nutit, co tedy? Vyřadit danou potravinu z jídelníčku celé rodiny a na věky schovat z dohledu? Také ne.

Největší službu všem zúčastněným uděláte, když vyjdete dítěti vstříc a budete respektovat jeho individuální preferenci. Mája se pozvracela po jídle s řepou. Co se v ní přesně odehrálo, nevím, ale vím, že pro ni celá situace byla náročná a vzniklo jakési trauma. Pro rodiče možná zanedbatelné, ale kdo vidí do dítěte a ví, jak náročná byla situace pro malého človíčka? Já ne. Takže jsme už téměř dva roky v módu laskavého nabízení, ale žádné formy nátlaku. Vím, že je pro dceru téma řepy důležité, a proto ji dávám prostor, aby se s ním vypořádala, jak potřebuje. Aby měla možnost řepu ochutnat, ale aby neměla pocit tlaku, pokud nemá zájem. Téma nerozmazávám a nekomentuji. Nabízím tak, že když máme řepu v jakékoli formě my, zeptám se Máji, zda si dá nebo jí dám kousek na talíř. Když si přeje řepu z talíře odstranit, dáme ji jinam. Otevírám Máje prostor pro kontakt s řepou – vyndává ji při dodávkách našich zeleninových bedýnek, míchá těsto na řepový perník…

Příprava slaných řepánků

Někomu to může připadat jako mnoho povyku pro nic, ale já v celé situaci vidím velký potenciál. Já, jako máma se učím respektovat svoje dítě, a přitom neochuzovat ostatní členy rodiny o to, co mají rádi a Mája se učí zvládat nepříjemnou situaci a vymezovat si hranice. Všichni také můžeme vidět, že jsme odlišní, byť je to drobnost, a přesto spolu můžeme dobře fungovat.

Dnešní článek byl o jednom ze způsobů, jak vzniká averze, a také o tom, jak může vzniknout z jídla téma tam, kde to není potřeba. U nás by se to stalo ve chvíli, kdy bych se trápila, že moje dcera nejí řepu. Pokud nechcete prohlubovat dětské averze k jídlu, dejte dítěti čas na její překonání, ale nemějte očekávání, že se jí někdy zbaví. Pravděpodobně se to stane, ale budete-li očekávat určitý výsledek, můžete vyvolávat v sobě nebo v dítěti zbytečné napětí.

Mějte se báječně a buďte s jídlem s lehkostí 😊.

Napsat komentář